World Web Photogalery — Taras Kuščynskyj: O autorovi
3. května 2002
Vážený návštěvníku naší galerie, pokud bych se zeptal v průzkumu znalostí určitého vzorku současné populace, co či kdo je taras, někteří by mi asi řekli, že se jedná o krásné staré české slovo vyjadřující zídku nebo kamenný val usměrňující např. cestu malého potoka. Encyklopedický slovník z roku 1976 ani Kdo je kdo České republiky z roku 1991 takové slovo či jméno nevysvětlují. Nu a ti z Vás, kdož sáhnou po Novém velkém ilustrovaném slovníku naučném, svazku XVI z roku 1932 se dozví, že Taras byl hejtmanem kozáckého vojska, které se vzbouřilo roku 1628 proti Polsku. Jméno Taras je ale naštěstí možné najít v Cestách československé fotografie z roku 1989 paní Daniely Mrázkové a Vladimíra Remeše.
Právě ve spojení s fotografií nás jméno Taras zajímá. Ano, správně, fotograf Taras Kuščynskyj. Samouk fotografických tajů, kterému se dostalo uznání i v dalekém Japonsku. V Japonsku osmdesátých let minulého století, v Japonsku značně vzdálenějším než v době současného internetu či volné možnosti cestování, která nebyla lidem tehdejšího Československa povolena.
Taras Kuščynskyj začínal jako tisíce fotoamatérů okouzlených možností zastavit čas. Zachytit viděné, opakovaně reprodukovat setinu vteřiny, ve které stiskl spoušť. První jeho snímky patřily v patnácti letech věku dle svědectví jeho rodiny vysokohorské krajině. Taras ale studoval architekturu. Katedru architektury na vysoké škole sice dokončil, poté pět let pracoval jako projektant, leč jeho srdce tíhlo stále více k fotografii. Ve třiceti čtyřech letech se stává nezávislým fotografem.
Na černobílých fotografiích zachycoval hlavně ženu. Ženu přítelkyni, ženu matku, ženu milenku, ženu jako erotický symbol. Jeho fotografie jsou nabité obrovskou láskou a citem. Z fotografií vystupuje pohoda, touha i její naplnění. Taras, jak se také zkráceně podepisoval, fotografoval zejména v přírodě. Ženu zde povyšuje do role nedotknutelné madony, která je na snímcích zobrazena jako součást přírody, jako součást tohoto velebného chrámu. Tarasovy soubory fotografií žen s jejich jmény - Pavla, Irena, Marie, Dana, Monika a další dnes již patří nejen do zlatého fondu českého aktu, ale české fotografie vůbec. Ani několik desítek let po jejich vzniku fotografie neztratily svoji posvátnou poetiku nedílně spojenou s cudnou erotikou.
Taras nefotografoval pouze ženský akt. Mnoho let se věnoval portrétům osobností, které byly spojené s divadlem Semafor. Vznikly tak desítky nadčasových portrétů, které mnohdy vešly do širokého podvědomí, aniž by s nimi bylo spojováno autorovo jméno. Stalo se tak např. u portrétů herců a hereček Magdy Vašáryové, Miroslava Horníčka a známého snímku Jana Wericha s doutníkem. Taras fotografoval i reklamní snímky. Jeho snímky šperků, skla a módních výrobků si udržely lehkost jeho volné tvorby. Proto byly vyhledávány doma i v zahraničí.
Jeho fotografie působily jako balzám na duši. O to horší byla zpráva z roku 1983, kdy Taras překročil svoji padesátku. Zhoubná choroba ukončila jeho život. Život plný nádherných fotografií.
Letos, v roce 2002, by Tarasovi Kuščynskému bylo sedmdesát let. U této příležitosti společnost Plejády připravila profilovou putovní výstavu jeho snímků, která právě v měsíci květnu, v době nedožitých sedmdesátých narozenin autora, bude vystavena v Pražském Obecním domě. Nu a pro ty z Vás, kdož máte opravdu rádi fotografie Tarase Kuščynského, je připravena mimořádná nabídka. Nabídka limitovaného počtu Tarasových fotografií zvětšených klasickým černobílým procesem z originálních negativů a opatřených Tarasovým razítkem. Svá přání nám napište.
Ale hlavně - dívejte se, radujte se a žijte.
Jiří Heller, ředitel galerie WORLD WEBPHOTO GALLERY a společnosti CD-FOTO BLER
Zdroj: http://www.wwg.cz/vystavy-cz-autoru/kuscynskyj-taras
